Zde je třeba podotknout, že celkově v Račím Údolí stálo asi pět výčepních či restauračních zařízení: kromě zmíněných tří ještě tzv. „Waldhaus“ s šenkem a penzionem, který od roku 1913 provozoval Franz Winkler, a tzv. „Haus Isolde“, výletní restaurace s možností ubytování a tanečních zábav, dnešní budova tábora. Není tedy divu, že dolní část údolí žila bohatým společenským životem a byla oblíbeným výletním a turistickým cílem. Secesní Tančírnu sloužící jako restaurace, taneční sál a penzion (prameny označují její sloh i jako švýcarský) nechal postavit vratislavský biskup kardinál Georg (Jiří) Kopp v letech 1906-1907, a to na místě již zmíněné zbourané parní pily. Podle kardinála Koppa (1887- 1914), který je u nás znám i tím, že založil vidnavský kněžský seminář, získala Tančírna i své jméno – Georgshalle. Koncesi na restaurační a výčepní živnost získalo biskupství 17. prosince 1906. Zděné přízemí se samostatným vchodem bylo rozděleno na dvě hlavní části, další dvě místnosti se nacházely v přístavbě. V severní části přízemí (tedy směrem k Javorníku) byla umístěna velká kuchyň, výčep a přípravní místnost. V jižní části se nacházela zásobní komora (špajz) a dvě obytné místnosti. Nebylo zapomenuto ani na sociální zařízení a dokonce na výtah, kterým se jídlo a pití dopravovalo nahoru do sálu. Vnější schody (dnes rozbité) vedly k samotnému přes 20 metrů dlouhému lokálu a tanečnímu sálu, který byl zbudován celý ze dřeva a skla. Sál byl obklopen dřevěnou verandou, obložení bylo barevně lakované, dřevěné trámky byly zdobeny plastickými ornamenty (zejména vinnou révou) a nejkrásnější částí Tančírny byly barevné vitráže, v modrém a zeleném tónu, složené v secesním kánonu. Celá budova byla elektrifikována.

Parčík vznikal společně s Tančírnou roku 1903. Jednalo se o přírodně-krajinářskou partii s pravidelnými prvky v centrálním prostoru před schodištěm do budovy. Ze severovýchodní níže položené části parku vedly schody středem skalky k parteru před restaurací. Místo pro venkovní posezení hostů zaujímalo asi dvě třetiny této plochy, zbytek byl rozdělen do dvou čtverců osetých trávou a osázených dřevinami osově uspořádaných s Tančírnou. V severovýchodní části parku, mezi silnicí a Račím potokem, bylo vysázeno jen několik solitérních jehličnanů tak, aby byl pro přicházející návštěvníky zachován průhled na architektonicky velmi zdobnou štítovou stranu budovy. Potok po levé straně byl lemován řadou olší. Rovněž manipulační příjezdový prostor pro zásobování mezi hlavním objektem a potokem byl chráněn skupinou dřevin. Parčík pokračoval jihozápadním směrem dále do údolí, kde byl zakončen již vzrostlým javorem. Obvod pozemku kopírovala okružní pěšina sloužící ke krátkým procházkám restauračním areálem. Lemována byla tujemi, tisy a listnatými keři. Rovněž v této části byl záměrně vytvořen průhled na budovu. Do současné doby se v parku zachovala většina původně vysázených dřevin. Z malých stromečků, tak jak jsou vyobrazeny na dobových pohlednicích, jsou staletí velikáni, někdy již věkem a absencí odborného zásahu zchátralí. Park zarůstá náletovými dřevinami a plevelnými bylinami. V prostoru jihozápadní části parčíku byla v roce 1970 vybudována umělá nora a pořádaly se zde závody v norování. Vnitřní oplocenka se stříškou dodnes parku na kráse nepřidává. V loňském roce byla velká část náletových křovin odstraněna; opomenuta zůstala část skrytá za budovou, kde trůní nevzhledná a rozpadávající se unimobuňka.

Z hlediska dendrologického si pozornost zaslouží především čtyři exempláře jedlovce kanadského (Tsuga canadensis) a tři statné borovice černé (Pinus nigra) rostoucí v níže položené části parku. Vpravo před rozbořených schodištěm rostou dva mohutné a v rámci parku nejvyšší jehličnany. Jsou to jedle kavkazské (Abies nordmanniana), v horních částech korun zdobené jmelím. Téměř všechny zde vysázené smrky stříbrné (Picea pungens argentea) prosychají a odumírají. Dřevinou ochranářsky nejhodnotnější je bezesporu obrovský javor klen (Acer pseudoplatanus) rostoucí už za oplocenou částí parku směrem do nitra údolí. Tento téměř dvě stě let starý strom je v dobrém zdravotním stavu a zasloužil by si být vyhlášen jako strom památný. Rovněž dvě skupiny starých a v červnu nádherně růžově kvetoucích pěnišníků (Rhododendron skup. Catawbiense) si zaslouží cílenou ochranu. Jako botanické zajímavosti uveďme ještě cypřišek nutkajský (Chamaecyparis nootkatensis) rostoucí v úvodní části parku a borovici limbu (Pinus cembra) ukrytou mezi dvěma jedlovci v prostoru bývalé skalky.

Chátrání Tančírny, tak jako jiných turistických a historických objektů, započalo po skončení druhé světové války, Jednak z prioritních  a logických důvodů obnovy země po válečných letech, dále pak také z důvodů vylidnění sudetských oblastí a s tím souvisejícího nedostatku pracovní a tedy i kupní síly obyvatelstva. Život Tančírny se však přesto dařilo udržovat nájemci panu Aloisi Měsícovi, restauratéru z Bystřice pod Hostýnem a k přímému chátrání Tančírny nedocházelo.

Hlavní příčinou úpadku se stává rok 1954, kdy se Tančírna stává státním majetkem. Postupně se ve vlastnictví vystřídaly Československé státní lesy, Jednotné zemědělské družstvo a Československé státní dráhy. Ty jsou pro Tančírnu definitivním zpečetěním jejího osudu a v jejich vlastnictví začíná Tančírna chátrat definitivně. Od těchto dob již není Tančírna průběžně udržována ani opravována. V roce 1970 si zde navíc místní myslivecký spolek zakládá místo k pořádání závodů k norování a po „svém“ využívá spodní část budovy.

Těžká léta pokračovala až do roku 2006, kdy konečně zájem místních obyvatel, hnutí Brontosaurs i místních samospráv dávají Tančírně nějakou naději na další život. Přes zájem města Ostravy k využití jako dekorace k nově opravenému hradu, návrhy na převezení a zrekonstruování v Loučné nad Desnou jako areálu pro volný čas občanů a hlavně zrušení blokace v rámci církevního majetku se po mnoha peripetiích stává konečně majetkem místní obce Bernartice. Té se po několika pokusech daří zajistit projekt na rekonstrukci a další využití Tančírny – a zachraňuje ji!

Kompletní fotogalerii zchátrané Tančírny si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.

Na obnovu Tančírny byl vypracován projekt, jehož cílem byla komplexní rekonstrukce historické budovy Tančírny, vybudování zázemí pro turisty a cykloturisty a dále zpřístupnění historie a současnosti Rychlebských hor a samotné Tančírny. Realizací projektu došlo k obnově a modernizaci zdevastovaných částí budovy secesní Tančírny. Z hlediska dispozičního uspořádání slouží dvoupodlažní objekt jako stálá expozice historie a současnosti objektu, Račího údolí a Rychlebských hor.

V přízemí je umístěno zázemí pro turisty, info centrum, kavárna a hygienické a technické zázemí. Stávající objem budovy je zachován, včetně vnitřního uspořádání. Stávající historická dochovaná tesařská konstrukce s výzdobnými řezbami byla v maximální míře zachována a případně citlivě doplněna.  Střecha objektu zůstala nečleněna bez vikýřů, pouze ke komínu bylo osazeno střešní okno. Střešní krytina byla rekonstruována a doplněna v původním materiálu (plech). Štíty byly rekonstruovány a doplněny. Tesařské konstrukce byly upraveny a doplněny dřevěnými obklady a řezbami. Okna a dveře byla rovněž rekonstruována a doplněna chybějícími prvky a zasklením. Případné chybějící části byly doplněny kopiemi. Bylo doplněno chybějící venkovní schodiště s předním vstupem a zadní zděná část s bočním vstupem a pomocným schodištěm.

Celý prostor sálu Tančírny ve 2. np je zastropen stlačenou valenou klenbou, obloženou prkny, připevněnou ke krovu. Strop nad přízemím je trámový, stejně tak jako nový strop a krov zadního traktu. Objekt je vytápěn teplovodním podlahovým topením napojeným na tepelné čerpadlo země – voda kombinovaným s elektrokotlem. Budova Tančírny je napojena na veřejnou sít‘ NN a vodovodu. Pitná voda je odebírána z nové studny a likvidace splaškových vod je prováděna v DČOV s přepadem do přilehlé vodoteče. Součástí projektu jsou komunikace a terénní úpravy parkoviště pro 12 míst (8 běžných a 4 imobilní) a chodníku kolem objektu. 1.np je řešeno jako bezbariérové. Přístupné je vyrovnávací rampou před vstupem do přízemí.

Tančírna v rámci interaktivní expozice prezentuje Rychlebské hory jako celek (regionální fauna, flóra, geologie) dále také historii Tančírny samotné, která je v daném regionu potažmo v Olomouckém kraji jedinečná.

Kompletní fotogalerii rekonstrukce Tančírny si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.